Leonardo byl takový Brouk Pytlík. Jde o zvídavost

K umění si stále snažím najít cestu, a proto pasáže popisující v detailu jednotlivá Leonardova díla pro mne byly poněkud zdlouhavé a náročné. Mnohdy jsem při popisu Leonardových obrazů žasl, co vše je na nich možné ocenit. Rozumím nicméně tomu, že i v případě umění je třeba, jak píše Walter Isaacson v závěru knihy, „začít od podrobností“. To je pro mne vcelku obtížné, protože si obecně všímám spíš celku než konkrétních jednotlivostí. Rčení, že pro les nevidí stromy, je v mém případě celkem trefné. Kniha je ale navzdory uvedenému i tak velmi čtivá a Leonarda si z autorova líčení prostě musíte zamilovat.

Leonardo jako Brouk Pytlík

Levák, vegetarián a gay, který na přelomu 15. a 16. století procházel ulicemi Florencie, Milána, Říma nebo Amboise v růžové tóze. Je úžasné si představit, že navzdory tomu, nebo možná právě proto, že Leonardo, soudě podle výše uvedeného výčtu vlastností, jistě nevykazoval znaky dobové konformity, dosáhl takového věhlasu. Z Isaacsonova líčení na mne Leonardo působil dojmem Brouka Pytlíka (myšleno v tom nejlepším slova smyslu) a dojmem člověka, kterého bych rád poznal.

Ideál renesančního člověka Leonardova typu je mi nesmírně blízký a rád si namlouvám, že se k němu snažím směřovat. Ostatně něco v tomto smyslu je vepsané i do jakéhosi manifestu tohoto blogu. Naprosto rozumím touze obsáhnout veškeré dostupné vědění a snaze nebýt zaškatulkován v jediné profesi, nikdy nebýt tak úplně spokojen s výsledkem, a bohužel i oné přelétavosti z jedné věci na druhou, tolik charakteristické pro Leonarda, v důsledku níž mnoho věcí zůstane nedokončených. Bohužel v dnešním světě při stupni pokroku a hloubce poznání ve všech odvětvích lidské činnosti pravděpodobně ani není možné dosáhnout geniality Leonardova typu ve více oblastech, bez toho aby se člověk naplno specializoval pouze na jednu věc a vzdal se tím všeho ostatního. Naopak, v závislosti na šíři záběru zase mizí hloubka poznání v jednotlivých dílčích oblastech.

Patero ponaučení od Leonarda

Velmi blízká mi jsou ponaučení od Leonarda, jak je Walter Isaacson trefně shrnuje v závěru své knihy, z nichž jsem vybral pět, která jsou mi nejbližší:

Buďte zvědaví. Myšleno zvídaví, udržujte v sobě chuť objevovat nové věci a získávat nové znalosti.
Chtějte vědět proto, abyste věděli. Čistě pro vědění samotné, za účelem uspokojení pohnutek, které mají počátek v nitru člověka, a nikoliv ve vnějším světě.
Zachovejte si dětský pocit úžasu. Pocit, kdy se s něčím zajímavým setkáváme poprvé a máme možnost takovou věc prozkoumat je totiž jednou z nejkrásnějších věcí.
Skákejte hlouběji do králičích nor. Tento bod, přiznám se, je pro mne spojen s jistou mírou frustrace. Hlubší a hlubší poznání v určité oblasti s sebou přináší zjištění o všem dosud nepoznaném, zcela v duchu okřídlené průpovídky „vím, že nic nevím“. Bez ohledu na to, je to ale pořád zábava.
Nezavírejte se do tunelu. Je důležité neuzavírat se jiným názorům a pohledům na věc. Nechat si hlavu otevřenou, protože jen tak je jakýkoliv pokrok možný.

Tato ponaučení by se dala tesat do kamene. Osobně se jimi snažím ve svém životě držet, co to jen jde.