Zlatokop, dandy a gynekolog. Nepravděpodobná trojice formuje obraz Belle Époque.

O Julianu Barnesovi a jeho nejnovější knize Muž v červeném kabátě jsem poprvé slyšel v podcastu Knižního klubu. (O tom „muži v červeném kabátě“ na Sargentově obrazu, tj. doktoru Samuelu Pozzim pak až poté, co jsem knihu otevřel.) Nicméně od té doby jsem s ní při každé návštěvě knihkupectví koketoval a bral ji do ruky. Vždy jsem ji ale po zběžném prolistování vrátil zpět do regálu. Dokonce jsem si ji nedal ani na svůj to-read seznam. Nevím proč, asi jsem zkrátka nebyl dostatečně přesvědčený. A proč také? Historicko-biografický portrét francouzské Belle Époque skutečně není ničím, co bych čekal, že mě zaujme (soudě podle knih, které běžně čtu). Rozhodla až A., které mé počínání v knihkupectví samozřejmě neuniklo a knihou mne obdarovala.

Obraz Belle Époque

Bez přehánění mohu říct, že Muž v červeném kabátě rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem letos četl. Mám rovněž takový pocit, že Julian Barnes se zařadí mezi moje oblíbené autory. Možná. Čas ukáže. V každém případě jde o kvalitní dílo a kniha má úroveň a styl. No jo, Odeonka (z podcastu Knižního klubu také už vím, že „Odeonky“ jsou známkou kvality; no tato každopádně). Autor kombinuje biografické líčené s historickým výkladem a na pozadí příběhů skutečných postav opravdu črtá obraz Belle Époque jak se uvádí na přebalu knihy. Belle Époque je doba plná umění, stylu, soubojů a pokroku (mimo jiné v medicíně, a to navzdory tehdy stále přetrvávajícímu přesvědčení, že gentleman má ruce vždy čisté a proto si je nemusí mýt, dokonce ani pokud je daný gentleman lékař a chystá se k operaci). Kromě toho jde také o dobu plnou nacionalismu, estétů a dandyů. Musím říct, že jsem si čtení opravdu užíval. 

Nepravděpodobná trojice

Ústřední „postavy“ tvoří nepravděpodobná trojice, jak ji autor nazývá, která vyráží na nákupy do Londýna. Jde o knížete Edmonda de Polignaca (zlatokopa – „je zvláštní, že se používá výhradně slovo zlatokopka, a sice pro ženy, které se pověsí na muže, aby v rámci ekonomické mobility stoupaly vzhůru. Největšími zlatokopy Belle Époque však beze sporu byli angličtí a francouzští muži šlechtického původu, kteří si brali americké dědičky, aby zresuscitovali svou pokrevní linii, vzpružili v sobě pocit privilegovanosti a vylepšili stav konta“ – a skladatele), hraběte Montesquiou (dandyho a spisovatele) a Samuela Pozziho (lékaře a svůdníka). Autor na obrazech z života zmíněných mužů, v nichž vystupuje celá řada dalších významný osobností (Oscar Wilde, Sarah Bernhardtová, Marcel Proust a další), čtenáře provádí dobou, která zpětně dostane onu „blyštivou obchodní značku“. Baví čtenáře popisem pragmatických Angličanů a emotivních Francouzů (v milostných vztazích je tomu však naopak!). Barnes věrným způsobem čtenáři servíruje události a klepy podložené dobovými zdroji, stejně jako výčet skutečností, které se už nikdy nedozvíme. Nebojím se zde nešetřit chválou a tuto knihu skutečně všem doporučit.