Jaká varování by si měl „člověk božský“ vzít k srdci?

Kniha do jisté míry vychází z obsahu autorovy jiné knihy, Homo deus, a to zejména ve věcech takzvané technicko-biologické revoluce a jejích důsledků. Harari se letmo dotýká i vyprázdněného prostoru po ideologii, který stále čeká na zaplnění novým světonázorem lépe reagujícím na realitu současnosti. 

Boj o svobodnou volbu

Některá témata, nebo jejich zpracování, na mne nicméně působila protichůdně. Tak například autor polemizuje, že neexistuje svobodná volba, resp. že vůle člověka je jen produktem biochemických procesů v těle, které mají kořeny v naší genetické výbavě a evoluci. Svobodná volba je tak do jisté míry iluzí. Zároveň, ale hovoří o tom, že algoritmy budou v budoucnu hrát stále větší roli při utváření této vůle člověka.

Znamená to tedy, že se jako lidé budeme méně řídit biochemickými procesy v našem vlastním těle, ale více algoritmy mimo něj? Takový odklon naznačuje vědomé rozhodnutí, jak se to ale má s tvrzením, že vědomé rozhodnutí je iluzí? Něco v našich biochemických procesech v mozku přece bude muset rozhodnout o tom, že se budeme řídit algoritmem. V konečném důsledku se tak jako tak stále budeme řídit biochemickými procesy v našem vlastním těle. Jedině snad, že by vnější algoritmy vnímané z okolního světa nějakým způsobem přeprogramovaly i tyto procesy. 

Komplexní úvod do problematiky, ale pořád jen úvod

V každém případě autor v knize mistrně spojuje jednotlivá témata. Pokud se jimi ale člověk již dříve trochu zabýval, zjistí, že jde vždy z velké části „pouze“ o jakýsi úvod do problematiky. Ostatně to je s ohledem na šíři záběru očekávatelné. Přidanou hodnotou konečně není hloubka analýzy, ale právě šíře záběru, nadhled, komplexnost, souvislosti a čtivost.

Trochu o smyslu života

Zvlášť poutavá je poslední část knihy, kde Harari pojednává o smyslu života. Mnohdy až úsměvným způsobem kosí lidstvem vybudované příběhy o smyslu života založené především na náboženství a dalších příbězích. Není nicméně zřejmé, co bez těchto příběhů zůstane. Orientace na současnost a prožitek smyslů, jak by se mohlo zdát z poslední kapitoly knihy?