hard core historie
Umění a historie

Může být historie „hard core“? S Carlinem jistě ano

Celý název zní Hard Core Historie: Jak apokalyptické momenty dějin formovaly lidstvo. Autorem je Dan Carlin, americký publicista a amatérský historik, autor úspěšného podcastu Hard Core History. Kniha do jisté míry vychází z podcastových epizod, ale hádám, že jim dává jakousi větší celistvost.

Rodí tvrdá doba tvrdé lidi?

Carlin se věnuje jistým bodům zlomu v dějinách lidské civilizace. Nejprve si klade otázku, zda tvrdá doba rodí tvrdé lidi. Přes všechny obtíže s definicí toho, co rozumíme tvrdým a jak takovou tvrdost změřit, jistě takové tvrzení lze připustit. Stejně tak je ale třeba dodat, že jistá změkčilost spojená s vyšší mírou civilizovanosti či sofistikovanosti lidské společnosti kompenzuje nedostatečnou tvrdost např. vhodným využitím technologií. Tak například římská armáda byla po staletí tou nejobávanější a nejefektivnější ve způsobu vedení boje, navzdory tomu, že barbarské kmeny, se kterými často bojovala mohly nepochybně vykazovat větší tvrdost.

Autor se v knize zamýšlí nad tím, jak moc dobové reálie ovlivňovaly lidstvo. Carlin se například ve vztahu k dobovým přístupům k výchově dětí ptá, zda dopady dřívějších výchovných postupů byly závislé na tom, co bylo v té době považované za normální. V dřívějších dobách prý násilí na dětech fungovalo „jako svého druhu veřejná notářská služba či dlouhodobá připomínka“, respektive jako prostředek k zapamatování si určité skutečnosti například pro účely svědectví u soudu a nikoli jako trest. S ohledem na relativizaci toho, co je v každé době považované za normu, Carlin navrhuje, že jednání, která by dnes byla posuzována jako zcela nepřípustná, dříve dost možná nezpůsobovala konkrétní újmu, kterou by například mohla způsobit dnes, ale určitě jejich aplikace vedla k tomu, že lidé v důsledku toho byli jiní.

Apokalyptické momenty

Carlin se dále v knize věnuje historickým momentům či obdobím zpětně označeným za období úpadku a rozebírá možné důvody pádů říší a civilizací, kterých je v dějinách lidstva mnoho. Autor se tak věnuje důvodům konce doby bronzové v letech 1200–1150 př. n. l., který označuje jako jeden z nejděsivějších zvratů v dějinách lidstva. Podobně analyzuje následný pád asyrské říše a římského impéria. Kniha se čte se jako detektivka, a to přesto, že jde o události z historie, které se všechny bez výjimky již udály.

Při čtení se nelze ubránit otázce, zda se skutečně dějiny opakují v cyklech. Historické prameny tomu nasvědčují. Nicméně Carlin tvrdí, že nahlížet na dějiny vždy jako na vzestup – vrchol – úpadek – období temna by bylo určitým způsobem zavádějící a představuje to černobílý pohled na historické události. Proměny, které s sebou historické epochy nesly totiž nutně nemusely být temné, ale prostě jen jiné.

Pandemie

Kniha vyšla v originále na podzim roku 2019, tedy jen několik měsíců před propuknutím pandemie COVID-19. Dan Carlin přesto v knize o pandemiích píše takovým způsobem, že to vypadá jako by měl stroj času a viděl, co nás v nadcházejících letech čeká. Stroj času samozřejmě nemá a k působivému vyjádření obav z toho, co může nastat stačilo podívat se opět do naší historie, která je různých epidemií plná. Toto je z mého pohledu o důvod víc, proč nelze současnou situaci označovat za černou labuť. Vzhledem k historickým reáliím je pravděpodobnost pandemie velmi vysoká. Konečně Nassim Taleb (popularizátor označení černá labuť pro nepředvídatelné situace) sám opakovaně vystupoval proti lidem, kteří současnou pandemii za černou labuť označují.

Z Carlinova výčtu epidemických a pandemických tragédií minulosti – epidemie spalniček, justiniánský mor, morové pandemie ve 14. století atd. – jde skutečně hrůza. Můžeme jen doufat, že díky moderním technologiím se podaří ničivé dopady těchto katastrof do budoucna významně omezit takovým způsobem, aby už tyto nikdy nebyly tak ničivé jako v minulosti. Přesto však je jistě třeba k těmto rizikům přistupovat s pokorou, protože jak uvádí Carlin jakékoli takové události nám vždy „dokážou připomenout, že naše civilizace, stejně jako Titanic, není nepotopitelná“.

Moc ničit světy

Autor knihu uzavírá působivou kapitolou o jaderných bombách a božské schopnosti člověka ničit, která mu spadla do klína v návaznosti na tento vynález zkázy. Jako téměř všude platí i tady, že cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly. První použití atomové bomby bylo přece vedené zájmem ukončit válku a zabránit dalším ztrátám na životech.

Carlin velmi pěkně popisuje, jakým způsobem válka a úmysly zkrátit utrpení jejích obětí vedla k postupné relativizaci toho, co je ve válce považované za nepřípustné vedení boje. V první světové válce byly obecně letecké útoky považované za jednání, které tuto pomyslnou mez překračuje. Následně byly předloženy argumenty, že bombardování vojenských cílů povede k urychlení konfliktu a tedy jako takové je přijatelné. Touto salámovou metodou jsme postupně došli až do okamžiku, kdy v druhé světové válce byla denně plošně bombardována rozsáhlá území bojujících stran včetně civilního obyvatelstva. Použití atomové bomby tak ve svém důsledku bylo jen ekonomičtější a efektivnější využití zdrojů. Je skutečně děsivá představa, že po skončení druhé světové války zaznívaly hlasy, nijak ojedinělé, že USA by měla svůj náskok v podobě dočasného monopolu na jaderné zbraně využít k preventivnímu útoku na Sovětský svaz a zničit jej než se vyzbrojí jadernými zbraněmi také.

Z líčení dobových událostí ze studené války ve 20. století se zdá skutečně jako zázrak, že lidstvo ještě existuje. Nicméně, jestli může být historie nějakým způsobem průvodcem, pak z ní jednoznačně vyplývá, že jako lidstvo jsme spíše neponaučitelné a máme sklony k tomu si myslet, že tentokrát je to jiné.

Hard Core Historie je v každém případě působivá kniha, která čtenáře nutí k zamyšlení. Doporučit ji rozhodně mohu všem, bez ohledu na to, zda jste na střední škole byli fanoušky dějepisu.

2 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.