Ekonomie a lidské chování,  Filozofie

Je ekonomie dobrá nebo zlá? O hledání maximalizovaného užitku

Kniha Ekonomie dobra a zla vyšla v roce 2009 během hospodářské krize. Snad právě proto je dnes znovu více než aktuální. Ačkoliv jsem tuto knihu bral do ruky snad při každé návštěvě knihkupectví za poslední roky, k jejímu přečtení jsem se dostal až poté, co autor elektronickou knihu zveřejnil zdarma ke stažení. Za to mu děkuji. Nevím, co to vypovídá o mém ekonomickém chování, snad to, že jsem „užitek“ z přečtení této knihy nikdy nevnímal za dostatečný vzhledem k její ceně (?). Po přečtení jsem nicméně byl odhodlán tuto cenu zaplatit a knihu v její fyzické podobě doplnit do své knihovny. Nakonec jsem ji dostal darem, což je nejlepší možný výsledek.

Ekonomie jako společenská věda, nikoliv matematická disciplína

Jako ústřední motiv vnímám autorův apel, aby byl v kontextu ekonomického myšlení znovu kladen větší důraz na jeho společenskovědní rozměr. Tak tomu bylo v minulosti – viz učení rakouské ekonomické školy. Za velmi zdařilý považuji exkurz do dějin ekonomického myšlení, který autor podává skutečně netradičně. Kořeny ekonomie nazírá z pohledu starověkých mýtů, biblických podobenství a učení dávných myslitelů. Sedláček podává z mého pohledu celkem přesvědčivé poselství, že přehnaný důraz na matematiku v rámci ekonomického uvažování má své limity. Ekonomie fungující převážně na matematických modelech proto velmi často nedokáže dostatečným způsobem popsat lidské jednání, o což přitom paradoxně usiluje. Matematické modely často redukují lidské jednání pouze na maximalizaci užitku jednotlivce a zanedbávají další hybatele lidského chování.

Lidské jednání je v důsledku matematizace ekonomie redukováno na výsledek chladného kalkulu tržních aktérů (homo economicus) a naše lidská stránka často zcela ignorována. Zásadním pojmem je zde maximalizace užitku. Navzdory všeobecnému přesvědčení a k mému překvapení, upozadění lidskosti v ekonomickém uvažování nebylo cílem ani představou Adama Smithe, otce moderní ekonomie. Jistá empatie a nezištnost naopak v jeho dílech zastávala podstatné místo společně s onou sobeckostí (sebeláskou). Rozumím tomu tak, že šlo o jakousi dichotomii. Dvě strany stejné mince. Jin a jang. Závěr je tedy takový, že lidské jednání je třeba nahlížet tak nějak schizofrenně, jako kombinaci sobeckého jednání a jednání empatického. Ve světle této dichotomie nelze vysvětlit veškeré lidské jednání pouze na pozadí sobecké maximalizace vlastního užitku.

Zase to s tou maximalizací nepřehánějme

Sedláček v mých očích v knize nabízí geniální a komický rozbor modelu maximalizace užitku. Ukazuje, že sama definice vede k tautologii a konkrétně k závěru, že maximalizace užitku popisuje, že “člověk dělá to, co dělat chce”. Takový model postrádá falzifikovatelnost a společně s tím i svůj smysl. Pokud naopak užitek definujeme úzce, abychom se vyhnuli tautologii, pak nicméně nevysvětluje veškerou lidskou činnost. Podle Gödelových vět o neúplnosti, může systém být buď logicky koherentní, pak ale nepopisuje veškeré skutečnosti, nebo vše popisující, přičemž pak ale nebude logicky bezvadný. Zdá se, že autor tyto závěry aplikuje i na ekonomickou disciplínu.

V knize také vidím trochu apel podobný tomu vyzývající k revizi kapitalismu, který se v posledních letech začal objevovat stále častěji. Aby byl větší důraz kladen na hodnoty, a ne tolik na formu a proces.

Recenzi zakončím hezkou myšlenkou autora knihy, že ekonomie pracuje s cenami, ale na své limity naráží v momentě, kdy má pracovat i s hodnotami nevyčíslitelnými v cenách.

5 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.