#zknihydohlavy je blog o knihách a o všem, co se v nich píše. A také o všem, co s nimi souvisí. Logicky je tak tento web takový manifest všehomíra.

Proč Z knihy do hlavy?

Knihy čteme z různých důvodů. Nové informace tak nemusí být jediným důvodem, proč tak činíme. Naopak, mnohdy čteme jednoduše pro zábavu. V každém případě je to fajn a tento blog je oslava všeho, co přijímáme z knihy do hlavy.

Kdo jsme a naše čtenářská výzva.


Jsme dva, A.+L.

L. se zajímá o řadu různých oborů a odvětví, od fyziky, matematiky a neurověd, přes kryptografii, ekonomii, Bitcoin, právo a filozofii až po technologie, IT, horologii a literaturu. Je takový Brouk Pytlík.

A. zase ráda čte hlavně beletrii, od klasiky přes severskou krimi až po knižní novinky a vlastně všechno, co upoutá její pozornost.

Ke knihám jsme měli vždy velmi blízko. V posledních letech, a obzvlášť pak během studií, jsme toho ale moc nepřečetli. Rozhodli jsme se proto v sobě tuto vášeň znovu zažehnout. Sami pro sebe jsme si vytvořili čtenářskou výzvu, abychom se ke čtení vzájemně trochu vyhecovali. Na konci roku každý ze svých přečtených knih vybere jednu, kterou dá druhému přečíst v nadcházejícím roce.


platforma pro poznání

Knihy představují nejlepší možný průsečík pro platformu věnovanou znalostem a vědění.

Kniha již stovky let představuje ideální formu pro přenos informací. Její vydání stojí jisté úsilí, a proto lze očekávat, že informace v ní obsažené budou alespoň trochu upravené.

V dnešní době moderních technologií kniha představuje z pohledu zpracování v ní obsažených informací významný kontrast proti jiným způsobům, jakým je možné informace dnes získávat. Její kouzlo spočívá zejména v tom, že vzhledem ke svojí povaze představuje jakýsi filtr toho největšího bahna. Knihy sice nepatří k nejrychlejším médiím pro přenos informací, ale přesto po nich rádi sáhneme pokaždé, když se chceme dozvědět něco nového.

Světy renesančního nadšence

Jak už bylo naznačeno výše, platformu #zknihydohlavy jsme založili ve snaze najít společný jmenovatel pro všechny informace, znalosti, vědění a poznatky ze všech možných oborů. V ideálním případě by mělo jít o takové nebe pro „renesančního člověka“, a to přesto, že v dnešním světě je představa člověka, který obsáhne veškeré vědění tak trochu utopická. Ale ona byla dost možná stejně utopická už i dříve. Při hloubce poznání ve všech výše uvedených oblastech není v silách člověka být expertem na vše; to snad ani není cílem. Nadšencem však ano. Renesančním nadšencem.

 

Přínos takového renesančního nadšence totiž není v hloubce poznání, ale ve schopnosti propojovat jednotlivé obory a nalézat souvislosti, které ostatním mohou zůstat skryté. Protože ve spletitosti a propojenosti dnešního světa, kdy lze celek stěží považovat jen za součet svých částí, ve smyslu Eukleidovské geometrie, přesahuje i přínos renesančního nadšence pouhý součet hloubky jeho poznání v jednotlivých oblastech odděleně.

Nadšení zkoumat nové světy má ale smysl i samo o sobě. Pokud je expert člověk, který ví čím dál víc o čím dál méně věcech, až ví nakonec úplně všechno úplně o ničem (jak uvádí Michael Žantovský v předmluvě druhého dílu Druhé derivace touhy od Tomáše Sedláčka), pak je renesanční nadšenec protipólem takového experta. A je to tak dobře. Pojďme společně objevovat nové světy tady na #zknihydohlavy.