Kurt Vonegut v knize Matka noc píše, že „člověk je tím, čím předstírá být […]“.
Je americký literát naverbovaný do tajné služby USA, aby během druhé světové války v Německu jako hlasatel šířil nacistickou propagandu toho nejhoršího druhu, skutečným nacistou?
A je jím i přesto, že to byl prostředek, jak informovat spojence o důležitých událostech?
Matka noc, těžké otázky, lehký tón
Jde určitě o zvláštní knihu. Vonegut se věnuje vážnému tématu k zamyšlení, přesto k jeho zpracování volí lehký a někdy až groteskní tón.
Jak jsem si přečetl na přebalu knihy, to je podle všeho poznávací znamení děl Kurta Voneguta.
Ústřední otázka, kterou Vonegut ve své knize Matka noc pokládá, spočívá v tom, zda byl Howard Campbell skutečně vinný a odpovědný za zlo, kterému jeho projevy přispívaly. Autor proto nabízí zajímavou sondu do myšlení lidí.
Tak jak teda?
Přiznám se, že sám na tuto otázku nejspíš nemám jednoznačný názor.
Pravděpodobně bych se přikláněl k tomu, že skutečně to, jací jsme z velké části utváří naše skutečné činy. A to bez ohledu na naše vnitřní přesvědčení. A to i přesto, je-li toto přesvědčení v rozporu s těmito činy.
Jinými slovy, můžeme vnitřně nesouhlasit s tím, co děláme, ale o tom jací jsme ve finále více vypovídají právě naše činy.
Howard Campbell ovšem toto dále komplikuje tím, že svým jednáním, poněkud schizofrenně, také přispěl k jistému dobru. Pokud bychom chtěli posoudit morálnost jeho činů, pak bychom museli ve smyslu filozofie utilitarismu nějakým způsobem změřit, zda dobro, ke kterému přispěl převáží zlo, které způsobil. Pokud je to tedy vůbec možné. Ve vztahu k etice a morálce těžko budeme hledat nějaké objektivní pravdy – v tomto ohledu doporučuji Spravedlnost od Sandela.
Rovněž pokud v našem vnímání spravedlnosti tíhneme spíše ke kategorickým soudům, nemusí toto pro nás vůbec být přijatelné.
