Ticho, Bůh a tak dál. Bukowski a „Eat, pray, love“ v jednom
Na doporučení kamaráda jsem si tuto nejnovější knihu od Josefa Formánka přečetl (jinou jsem od něj zatím nečetl). Zhruba první čtvrtina mi stylem a obsahem připadala, jako by ji napsal Charles Bukowski (kterého zrovna nemusím). A nebyla to nejspíš náhoda, protože Bukowski je podle všeho jeden z autorových vzorů a několikrát jej v knize zmiňuje.
Autorovo nalezení Boha
No naštěstí pro mě, zbytek knihy už Bukowského nepřipomínal (možná zase spíš Eat, pray, love, ale tím si nejsem jistý, protože tu jsem nečetl). Vzato kolem a kolem, Kniha o tichu je zajímavé dílo, které nabízí mnoho podnětů k zamyšlení. Josef Formánek popisuje střípky ze svého života a nabízí čtenáři své vnitřní pocity a přesvědčení, která se týkají jeho (asi vcelku) nově nalezené víry v Boha. V důsledku toho je kniha docela ezoterická a spirituální. Na můj vkus možná až příliš, ale zase musím uznat, že autor své myšlenky nebo názory ohledně víry nikomu necpe. Předně popisuje své spojení s Bohem tak, že jej nevidíme, ale cítíme. Je to jako s matematickou funkcí f(x), kterou můžeme sledovat i přesto, že (x), tedy to, z čeho je funkce odvozená, nám zůstává skryté. Z projevu autora pak také vyplývá jeho pojetí Boha jako něčeho vyššího, nepoznaného a nepochopitelného; něčeho, co nás přesahuje. Netrvá ani vždy na označování toho nečeho jen jako Boha a na mnoha místech užívá například označení „Stvořitel“, „Vesmír“, „Universum“ nebo „Alfa Omega“. Zřejmý je také autorův otevřený postoj k ostatním náboženstvím, v jejichž středu je beztak ten stejný Bůh, byť se může nazývat různě (vedou k němu různé cesty). Stejně tak se autor na několika místech v knize hlásí k myšlence, že Bůh je ve skutečnosti v každém z nás jednoduše proto, že Bůh je součástí světa, ve kterém žijeme (nepsal tohle původně Komenský?). Právě díky těmto neagresivním názorům nabízí kniha navzdory svému spirituálnímu a náboženskému kabátu celkem nerušivým způsobem podnět k zamyšlení o životě bez ohledu na náboženství.
Mezi nebem a zemí jsou věci, který…
V knize je mimo jiné mnoho příběhů a podivných náhod, kterými se autor jakoby snaží dokázat (nebo alespoň nepřímo naznačit), že něco jako Bůh skutečně existuje. Nebo alespoň těmito náhodami a podivnými příběhy existenci něčeho vyššího podložit. Ačkoli nechci rozhodně tvrdit, že mezi nebem a zemí nejsou věci, které nedokážeme uspokojivě vysvětlit, přesto však bych z toho nevyvozoval příliš. My lidé máme v naší genetické informaci zakódované sklony hledat příčiny a vzorce. Příčina a následek jsou skutečně užitečnými koncepty, které v našich životech hrají reálně významnou roli. Nicméně, co když se věci dějí skutečně zcela náhodně a ono vyšší a nepoznané, třebaže může skutečně existovat, ale ve skutečnosti nemá na naše životy žádný vliv? Přiznávám, že to může být tak trochu znepokojivá myšlenka. To ale nic nemění na tom, že všechny ty podivné události mezi nebem a zemí skutečně mohou být dílem náhody. A klam zkreslení se pak postará o to, abychom těmto podivnostem přisuzovali vyšší váhu než stovkám, tisícům, milionům či miliardám obvyklých věcí, a za náhodu je nadále nepovažovali.
Ať už je to tak, nebo onak, knihu jsem rychle zhltnul a k přečtení ji mohu ostatním doporučit.