Pýcha a přemlouvání | Jane Austen

Od Jane Austen jsem až dosud četla pouze Pýchu a předsudek, Rozum a cit a Emmu. Všechny tyto knihy si mne získaly, i když musím říct, že Pýcha a předsudek je zatím mým favoritem, proto jsem ji jako jedinou z uvedených četla opakovaně.

Knihu Pýcha a přemlouvání (z anglického „Persuasion“) můžete v českých knihkupectvích a knihovnách najít též pod názvem Anna Elliotová. Žádnému nakladatelství se očividně originální název nelíbil natolik, aby i po přeložení zůstal zcela zachován, proto zatímco někdo šel cestou vzbuzení asociace s tolik oblíbenou a známou Pýchou a předsudkem – ano, v originále nám sice chybí ona „pýcha“, ale co už, marketing je marketing, jiný se vydal cestou pojmenování knihy podle ústřední postavy.

Když už se někdo rozhodl pro druhou z výše uvedených možností, tj. že by bylo vhodné pojmenovat knihu podle hlavní postavy, očekávala bych, že tato postava bude opravdu stát za to. Opak je však pravdou. Anna je podle mého názoru „nemastná neslaná“, což příběhu ubírá na poutavosti, protože si k hlavní hrdince nevybudujete příliš silný vztah a víceméně je vám (s trochou nadsázky) jedno, jak to s ní dopadne.

V knize jsou navíc dvě extrémně protivné postavy (Annin otec a její sestra Mary), které mě po celou dobu čtení vysloveně rozčilovaly (asi proto, že jsem minimálně v Mary viděla věrný obraz hned několika lidí, které znám). Sir Walter Elliot (Annin otec) je marnivý načančaný pavián, pro kterého je krása a vysoké postavení vším a Mary je zase klasický hypochondr, který si stěžuje na vše a ve všem vidí spiknutí proti své osobě.

Přestože bych nerada někoho od čtení knihy odrazovala, ze všech knih od Austen, které jsem prozatím přečetla, byla tato jednoznačně nejslabší (co do postav i do příběhu samotného).