Články

Věnování psaná do knih a ex libris

Tak nějak odjakživa mám zažité, že do knih se přece nepíše. Už si ani nepamatuji, jestli mi tuto pravdu vštípili rodiče, nebo paní učitelka na základní škole. To ale není podstatné. Jak už to bývá s věcmi, které člověk přijme za své v raném věku, ani zásadu, že do knih se nepíše, jsem až dosud nezpochybňoval. Když jsem si na škole něco vpisoval do učebnice, protože text bylo třeba opravit nebo doplnit (ano, i v učebnicích jsou chyby), vždy jsem si připadal, jako bych páchal svatokrádež nebo jako páter Koniáš. Byť jsem knihy nepálil ani jinak neničil, prostě mi to nepřipadalo správné. Tím spíš, když moje písmo rozhodně není žádný krasopis. Kdysi mi kdosi řekl, že mám úpravu písma jako lékař. Tehdy jsem to bral jako pochvalu, až později jsem zjistil, že to nebyla pochvala.

Konečně i dnes je mi vždy tak nějak nepříjemné, když mám do knihy něco vepsat. Po diskusi s A. jsem ale došel uvědomění, že takové věnování vepsané do knihy je vlastně docela hezké. K diskusi na toto téma nás nepřímo přivedla kamarádka, od které A. dostávala knížky s vepsaným věnováním. Z knihy, která je už sama o sobě jako dar vždy dobrý nápad, takové věnování činí mnohem intimnější, osobitější a lepší dárek. Taková kniha se rázem stává artefaktem, který bychom v případě požáru při dostatku času vhodili do svého evakuačního zavazadla. Přesto, všechna věnování, která jsem zatím do knih vložil, jsem vepsal obyčejnou tužkou, protože z představy, že vezmu do ruky propisku a začnu do knihy svým neuspořádaným rukopisem něco psát, mi i nadále naskakuje husí kůže. Asi to chce čas, ostatně jako všechno ostatní.

A co ex libris?

Pokud jde ale o ex libris, zde jsem dosud nedosáhl stejného pochopení jako v případě knižních věnování. Připouštím, že pokud je oznámení povedeně graficky zpracované, pak je můj postoj méně odmítavý, ale přesto tak úplně nerozumím potřebě si svoji knihu jakkoliv označkovat. Abych nepsal úplně o něčem, o čem nic nevím, snažil jsem se dopátrat něco o významu značkování knih (ehm…na Wikipedii). Marná sláva, nic moc jsem o tom stejně nevyčetl, můj názor tak pro zatím zůstane nezměněný. Budu ale rád za všechny připomínky nebo vysvětlení k tomuto tématu.

One Comment

  • Děčínský

    Jen abych nic, z rubriky „z knihy do hlavy“, nevynechal, tak něco málo: používal jsem vše, co je předkládáno k úvaze, ale nic jsem nepřeháněl – případně u odborných textů tak, v beletrii jinak, tomu či onomu. Po mnoha letech se pak vybaví všelijaké asociace.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.