Rok 2022 v knihách

Konec roku starého a začátek roku nového vybízí k rekapitulaci. Ostatně tak jako tomu bylo i předchozí roky. V duchu této tradice jsem proto dal dohromady malou knižní rekapitulaci roku 2022. Loňský rok byl bohužel s ohledem na knižní cíle dosti podprůměrným. Nedařilo se mi číst tolik, jako v předchozích letech. Rok jsem proto zakončil se slabými 12 přečtenými knihami, z nichž poslední jsem dočetl teprve několik hodin před půlnocí. Nabízí se tak hned jedno novoroční předsevzetí.

V každém případě, i navzdory slabšímu celkovému počtu, jsem v roce 2022 přečetl některé opravdu zajímavé knihy. Již tradičně jsem čtenářský rok zahájil knihou od Terryho Pratchetta, tentokrát však nikoli z jeho zeměplošské ságy, ale knihou Národ. Celkově jsem v loňském roce přečetl více beletrie než populárně naučných a naučných knih. Konkrétně Matku noc od Kurta Vonneguta Jr., jako vůbec první knihu, kterou jsem od tohoto autora přečetl, Winterbergovu poslední cestu od Jaroslava Rudiše, Blackhouse od Petera Maye, krimi odehrávající se v mém milovaném Skotsku na ostrově Lewis (Vnější Hebridy), Siddhárthu od Hermanna Hesse, čínskou sci-fi trilogii Vzpomínka na Zemi od Liu Cixin a Civilizaci od Laurenta Bineta, fiktivní historii evropského kontinentu. Z populárně naučné literatury jsem loni přečetl How the world really works od Václava Smila, Almanach Navala Ravikanta a Na ramenech obrů od Umberta Eca.

S ohledem na nižší počet přečtených knih nemá smysl uvádět rozsáhlejší seznam vybraných top knih. Omezím se proto na výběr tří nejlepších:

Bronzová medaile jde Civilizaci od Laurenta Bineta. Kniha je napsaná skutečně čtivě. Ocení jistě všichni, kdo si libují v „coby kdyby“ a mají rádi mix historie s fikcí. Díky této knize jsem si na svůj seznam knih k přečtení zařadil i další knihy od téhož autora. Myslím, že by mohly rovněž stát za to.

Stříbrnou medaili musím dát Umberto Ecovi za jeho sbírku esejů Na ramenech obrů. Eco je jedním z mých oblíbenců a číst tuto sbírku jeho příspěvků bylo skutečně potěšení. Rovněž mám na seznamu knih k přečtení další jeho díla. Snad se k nim v roce 2023 dostanu.

No a zlatou medaili udílím trilogii Vzpomínka na Zemi od čínského autora Liu Cixin, která sestává z Problému tří těles, Temného lesa a Vzpomínky na Zemi (ano, je to trochu podvod, když se na prvním místě umístila celá trilogie – pokud by s tím někdo snad měl velký problém, tak nechť si na prvním místě domyslí pouze první knihu z uvedené série). Nemám sice žánr vědeckofantastické literatury tolik načtený – kromě této trilogie jsem přečetl snad už jen kultovní Vesmírnou odyseu – tudíž nemohu tak úplně srovnávat s jinými díly tohoto žánru, nicméně určitě mohu říct, že mne tato série naprosto dostala. Jakkoli jsem se v roce 2022 celkově ke čtení nedostal tolik, jak bych si přál, tyto tři knihy jsem přečetl jedním dechem. Je v nich tolik zajímavých myšlenek a napsané jsou velmi čtivě. Jednoduše jim nemám moc co vytknout a zcela zaslouženě jim proto náleží první místo. Pokud jste Vzpomínky na Zemi ještě nečetli, tak jen směle do toho.