O Julianu Barnesovi a jeho knize Muž v červeném kabátě jsem poprvé slyšel v podcastu Knižního klubu. (O tom „muži v červeném kabátě“ na Sargentově obrazu, tj. doktoru Samuelu Pozzim pak až poté, co jsem knihu otevřel.)
Nicméně od té doby jsem s ní při každé návštěvě knihkupectví koketoval a bral ji do ruky. Vždy jsem ji ale po zběžném prolistování vrátil zpět do regálu. Dokonce jsem si ji nedal ani na svůj to read seznam. Nevím proč, asi jsem zkrátka nebyl dostatečně přesvědčený.
A proč také? Historicko-biografický portrét francouzské Belle Époque skutečně není ničím, co bych čekal, že mě zaujme (soudě podle knih, které běžně čtu). Rozhodla až A., které mé počínání v knihkupectví samozřejmě neuniklo a knihou mne obdarovala.
Obraz Belle Époque
Bez přehánění mohu říct, že Muž v červeném kabátě rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem v roce 2021 četl. Mám rovněž takový pocit, že Julian Barnes se zařadí mezi moje oblíbené autory. Možná. Čas ukáže.
V každém případě jde o kvalitní dílo a kniha má úroveň a styl. No jo, Odeonka (z podcastu Knižního klubu také už vím, že „Odeonky“ jsou známkou kvality; no tato každopádně).
Autor kombinuje biografické líčené s historickým výkladem a na pozadí příběhů skutečných postav opravdu črtá obraz Belle Époque jak se uvádí na přebalu knihy.
Belle Époque je doba plná umění, stylu, soubojů a pokroku (mimo jiné v medicíně, a to navzdory tehdy stále přetrvávajícímu přesvědčení, že gentleman má ruce vždy čisté a proto si je nemusí mýt, dokonce ani pokud je daný gentleman lékař a chystá se k operaci). Kromě toho jde také o dobu plnou nacionalismu, estétů a dandyů. Musím říct, že jsem si čtení opravdu užíval.
Nepravděpodobná trojice
Ústřední „postavy“ tvoří nepravděpodobná trojice, jak ji autor nazývá, která vyráží na nákupy do Londýna.
Jde o
- knížete Edmonda de Polignaca (zlatokopa – „je zvláštní, že se používá výhradně slovo zlatokopka, a sice pro ženy, které se pověsí na muže, aby v rámci ekonomické mobility stoupaly vzhůru. Největšími zlatokopy Belle Époque však beze sporu byli angličtí a francouzští muži šlechtického původu, kteří si brali americké dědičky, aby zresuscitovali svou pokrevní linii, vzpružili v sobě pocit privilegovanosti a vylepšili stav konta“ – a skladatele),
- hraběte Montesquiou (dandyho a spisovatele) a
- Samuela Pozziho (lékaře a svůdníka).
Autor na obrazech z života zmíněných mužů, v nichž vystupuje celá řada dalších významný osobností (Oscar Wilde, Sarah Bernhardtová, Marcel Proust a další), čtenáře provádí dobou, která zpětně dostane onu „blyštivou obchodní značku“.
Baví čtenáře popisem pragmatických Angličanů a emotivních Francouzů (v milostných vztazích je tomu však naopak).
Barnes věrným způsobem čtenáři servíruje události a klepy podložené dobovými zdroji, stejně jako výčet skutečností, které se už nikdy nedozvíme. Nebojím se zde nešetřit chválou a tuto knihu skutečně všem doporučit.
