Jak se nejlépe postavit tomu, co přinese budoucnost? Staňte se „hydrou“
Antifragile (v češtině Antifragilita) je druhá kniha, kterou jsem přečetl od Nassima Taleba. Knihy ze série Incerto jsem nezačal číst chronologicky, jak byly napsané. Ne že by to nějak vadilo, ostatně jak Taleb sám při několika příležitostech poukázal, jeho knihy jsou poskládané fraktálně. Jednotlivé části tak není třeba číst chronologicky po sobě.
Nejen, že jsem si už na Talebův styl dostatečně zvykl, ale naopak mi nyní připadá i celkem zábavný. Jakkoliv se může zdát, že Taleb je namyšlený a arogantní, věřím tomu, že tímto způsobem není možné obsáhnout celou jeho osobnost. Viděl jsem s ním různé rozhovory, ve kterých jeho vystupování silně kontrastovalo s očekáváním na základě jeho knih.
Nelze shrnout, o čem to je
Podobně jako u knihy Nasadit vlastní kůži, nelze ani zde jednoduše shrnout obsah knihy v několika málo větách či odstavcích. Naštěstí to není dané tím, že mi uniká nějaké základní pochopení základních myšlenek v knize, ale čistě proto, jak ostatně Taleb sám uvedl, že není jeho záměrem, aby bylo možné knihu tímto způsobem shrnout. S ohledem na to se místo obecného souhrnu zaměřím na nějaké klíčové myšlenky, které jsem si z knihy odnesl.
Co je antifragilní?
Antifragilita jako opak fragility či křehkosti (přičemž „robustnost“ je prostřední článek triády fragilní – robustní – antifragilní). Antifragilita je vlastnost hmoty, která může být popsána jako cokoliv, co získává prospěch z neuspořádanosti, volatility, chaosu a nepředvídatelnosti.
Koncept antifragility může být aplikován v řadě různých oblastí – např. v ekonomii, na zdraví a v medicíně, morální filozofii atd. Taleb dokonce tvrdí, že koncept antifragility není možné uvažovat odděleně od morálky. V tomto ohledu kniha úzce navazuje na knihu Nasadit vlastní kůži, další část Incerta, ve které se autor tomuto tématu věnuje blíže.
Lze předpovědět cokoliv?
Lidé jsou velmi špatní v předpovědích budoucnosti, protože ty jsou nemožné s ohledem na komplexnost světa, ve kterém žijeme. Náš svět, jak se zdá, utváří nepředvídatelné události (černé labutě – což je odkaz na další Talebovu knihu ze série Incerto). Autor se zde vysmívá naivním intervencionistům, kteří si myslí, že dokáží cokoliv předpovědět. Dále pak doplňuje, že raději než se snažit cokoliv předpovědět, každý na tom bude lépe, pokud se bude snažit učinit veškeré systémy méně fragilní (tj. učinit je více antifragilní).
Ze všeho nejlepší jsou možnosti
Taleb uvádí, že mnohost možností je klíčem k více antifragilním systémům, nebo dokonce, že antifragilita vzniká z mnohosti možností. Taleb z tohoto předpokladu dovozuje zajímavý závěr, a sice, že volné trhy jsou efektivní v přerozdělování zdrojů právě kvůli mnohosti možností spíše než kvůli nějaké inherentní kombinované moudrosti davu (jak věřil Hayek?).
Antifragilita ve službách zdraví
Autorovy názory se v této části knihy zdají nejvíce kontroverzní. Dává jistě smysl, že lidské tělo potřebuje v určitém rozsahu alespoň nějaké podněty či stresory, aby mohlo fungovat. Například pravidelný pohyb, cvičení atd. Líbí se mi rovněž myšlenka barebellové strategie ve vztahu ke cvičení, a to nejen pokud jde o vzpírání a mrtvý tah, ale obecně ve vztahu k jakémukoliv jinému druhu cvičení. Tak například zkuste krátkou vzdálenost sprintovat a běžet na hranici vašich možností, poté vydechnout a vyklusat a opakovat celý cyklus znovu. Tyto koncepty vychází z myšlenky hormeze, tj. představy, že škodlivá látka v malém množství je pro tělo prospěšná dokud nepřesáhne určitou mez.
Taleb tento koncept dále rozvíjí a tvrdí, že je obecně zdraví prospěšnější redukovat něco, spíše než přidávat. Pokud toto aplikujeme na zdravotnictví, je potencionálně škodlivé něco přidávat (např. medikamenty) ve snaze zlepšit některé zanedbatelné aspekty našeho zdraví (např. malé infekce atd.). Podle Taleba takové zásahy ignorují případná skrytá rizika a výměnou za to přinášejí jen velmi omezené výhody. Toto jsou asymetrie, o kterých Taleb píše. Prakticky cokoliv stojí za to uskutečnit, pouze pokud potenciální přános převažuje na potenciálními riziky (včetně těch skrytých našemu porozumění). Z této perspektivy, jakékoliv zásahy mají ze zdravotního pohledu smysl pouze v kritických případech. Pro ostatní, relativně zdravé jedince, přístup via negativa je hodný doporučení. To znamená odstraňování potenciálně škodlivých aspektů z života jedince. Taleb rovněž tvrdí, že pokud by všichni na celém světě přestali kouřit, související prospěšné zdravotní důsledky by bohatě překonaly veškeré zdravotní úspěchy dosažené jakýmikoliv medikamenty.