Kniha je klasika. Zanedbáme-li podružné odlišnosti týkající se designu a technologie výroby, knihy existují v téměř nezměněné podobě již několik stovek let. Taková doba dala jistě vzniknout velmi silnému síťovému efektu (nenapadá mě technologie, která by knihu v tomto ohledu mohla překonat). Lyndyin efekt (viz Taleb) je také nakloněn ve prospěch klasické knihy. Řekněme, že knihy existují zhruba 500 let. Podle Lyndyina efektu lze tedy čekat, že nejméně stejně tak dlouho existovat ještě budou aniž by byly nahrazené něčím jiným. Samozřejmě, že budou vznikat alternativy. E-knihy a audioknihy jsou toho ostatně důkazem. Zdá se ale velmi nepravděpodobné, že by některá z nich klasickou knihu zcela vytlačila.
K čemu jsou audioknihy
To ovšem neznamená, že bych e-knihy a audioknihy odsuzoval. Naopak. Jak pro klasické knihy, tak pro e-knihy a audioknihy mám využití.
Audioknihy, stejně jako nejrůznější podcasty, poslouchám na cestě do práce, kratších cestách po městě a někdy při cvičení (ne však při běhu, to neposlouchám zpravidla nic). Zajímavé je, že audioknihy mi vyhovují jen, když jsem v pohybu. Při poslechu na delší cestě, kdy sedím na jednom místě, často ztrácím pozornost. To za chůze naopak téměř nikdy. Nicméně je pravda, že aby to fungovalo, musím jít po známé cestě na autopilota. V takovém případě zase naopak nevnímám nic jiného, než audioknihu, kterou poslouchám.
Čtečku na cesty
Čtečku s e-knihou si s sebou zase beru většinou na dovolené nebo nějaké delší cesty, kdy jsem omezen množstvím věcí, které si s sebou mohu nabalit. Čtečka je v tomto ohledu skutečně velmi praktická. Vejdou se do ní stovky knih, má funkci zabudovaného slovníku a v závislosti na modelu třeba i nasvícený displej. Na druhou stranu, navzdory všem těmto výhodám, je zkrátka taková neosobní. Vím, je to klišé, ale je to tak. Navíc z mojí zkušenosti není čtečka moc vhodná pro naučnou literaturu nebo literaturu faktu. Zatímco v klasické knize je snadné nalistovat určitou pasáž, v e-knize to lze jen velmi těžko. Mám na mysli situace, kdy zhruba tuším, v jaké části knihy jsem četl nějakou myšlenku, aniž bych si pamatoval konkrétní slovní spojení, a rád bych se k této části vrátil.
Nejsem proto odpůrce alternativ ke klasické knize, naopak, mám pro ně také využití. Nicméně kniha bude vždy kniha. Nebo alespoň dalších několik set let určitě. Než vykácíme všechny lesy. Ale kdo ví, třeba by syntetický papír fungoval stejně jako papír. Pokud by kniha po otevření voněla stejně jako knihy dnes, tak proč ne. Možností je nespočet.
2 komentáře
Autor odhalil část svého postoje k životu a využívání jeho požitků, ale pro más, milovníky dříve tak zvané krásné literatury (kterou většinou byla a je vydávána i dnes), ale představa číst v chůzi, ve vlaku, či kdekoliv na veřejnosti je…
Také další podnět, pro krátké zamyšlení, mě skýtá název tohoto Webu “ z knihy do hlavy“, a kam potom? Jistě se nabízí několik možností: propustit do zapomění, přenést na papír, případně virtuální (většinou)- odtud pak případně do jiné hlavy, atd., či do ztracena, až do zapomění. Není to pesimismus, ale realita, mnohdy méně znamená více.
Pravda, méně je někdy více. V tomto spoléhám na procesor, který nosím v hlavě, že si všechny informace přebere a vybere to nejdůležitější (byť důležitost té či oné informace může být subjektivní). Jistě, mnoho informací upadne do zapomnění. Ale ty důležité nikoliv. Dobré myšlenky jsou antifragilní (viz Antifragilita od Taleba). Skutečnost, že starověkké myšlenky přežily tisíce let jsou toho ostatně důkazem.