Mezi láskou a nenávistí je tenká hranice. Své o tom ví i Nietzsche.

Moc a morálka jsou hlavními tématy tohoto výběru aforismů z Nietzscheho knihy Lidské, příliš lidské. Překvapilo mě také, jak mnoho Nietzsche napsal o tématech, jako je láska, manželství, přátelství a vztahy obecně. Vybrané aforismy jsou silné a (někdy) temné, odvážné a vtipné (možná díky inspiraci La Rochefoucauldem, kterého Nietzsche, jak se zdá, velmi obdivoval). Hodně se v nich také píše o vyrovnaném přijetí (či podřízení se) daných zákonů ve společnosti (a státě), které vzešly z moci (ve smyslu Hobsova Leviathana). Tento výběr mě ještě více utvrdil v rozhodnutí si přečíst další Nietzscheho díla (pro začátek Genealogii morálky až po Tak pravil Zarathustra).

„Člověk, který má moc vyžadovat dobro dobrem, zlo zlem a skutečně uplatňuje odplatu tím, že je vděčný a mstivý, se nazývá „dobrý“. Člověk, který nemá moc a nedokáže odplácet, je považován za zlého.“

„[…] Hierarchie dobra však není pevná a vždy stejná. […] Čin je posuzován jako morální nebo nemorální podle převládajícího určení.“