Velcí myslitelé, jejichž myšlenky stojí za to. Odpoví na otázku o smyslu života?

The Great Thinkers (česky: Velcí myslitelé) je sbírka esejů o vybraných velikánech všech dob z nejrůznějších oblastí od filozofie, politické teorie a východního myšlení až po sociologii, psychoterapii, umění & architekturu a literaturu. Ačkoli jsem se při koupi této knihy trochu obával, že skončí navždy nepřečtená v mé poličce, protože je to tak trochu bichle, překvapilo mě, že jsem se poměrně rychle prokousal až na její konec. Asi je to tím, že každá část knihy je poměrně dobře poskládaná a napsaná přístupným způsobem. Výsledkem je řada krátkých esejistických příspěvků o vybraných myslitelích, které obsahují fakta z jejich života i jejich klíčové myšlenky.

Velcí myslitelé

Kniha byla sestavena pod hlavičkou The School of Life, což je, jak jsem pochopil, vzdělávací společnost a nakladatelství, a to skupinou „aplikovaných filozofů, kteří hledají intelektuální koncepty, jež lze uplatnit tady a teď“. Nejsou zde uvedena jména konkrétních autorů, takže se domnívám, že kniha musí být výsledkem kolektivního úsilí mnoha účastníků. V celé knize jsou samozřejmě patrné stopy konkrétního světonázoru a výběr samotných myslitelů byl pravděpodobně sestaven s ohledem na základní myšlenky, které chtěli autoři zdůraznit. Nicméně toto autoři otevřeně přiznávají hned v úvodu. Přesto jsem se někdy nemohl ubránit myšlence, zda závěry vyvozené z myšlenek jednotlivých myslitelů, jak jsou v knize prezentovány, jsou skutečně něčím, co by se dalo odvodit z jejich původních děl, nebo zda tyto nejsou spíše lehce upraveny, aby lépe posloužily jako argumenty na podporu základních tezí uvedených v knize. To asi zůstává otevřeno k diskusi a posoudit to je možné jedině po přečtení oněch původních děl.

Jde o myšlenky

Bez ohledu na výše uvedené mohu tuto knihu jedině doporučit. Dobře poslouží jako úvod do díla uvedených velkých myslitelů i jako další podnět k hlubšímu proniknutí do jejich původních děl. Vlastně mě trochu překvapilo, když jsem zjistil, kolik obsahu knihy je věnováno umělcům a architektům. Po zralé úvaze ale musím říct, že to asi dává velký smysl, protože, jak jsem si uvědomil, umělci, architekti nebo designéři mají skutečnou moc ovlivňovat svými díly veřejnost. Pravděpodobně ještě více ve srovnání s klasickými filozofy, jejichž knihy obvykle zůstávají širší veřejnosti neznámé, na rozdíl od nepřeberného množství obrazů, staveb či jiných výsledků činnosti umělců. Zde jsem vnímal silné přesvědčení autorů, že umění, ať už jde o architekturu, literaturu nebo obrazy, by mělo předávat nějaké poselství, tedy v rozporu s pojetím l’art pour l’art, které považuje umění za cíl sám o sobě. Myslitelé uvedení v knize (např. Matsuo Bašó nebo Tolstoj) však často zastávali názor, že umění by mělo sloužit jako prostředek komunikace za účelem šíření myšlenek.

A jakých myšlenek konkrétně? Zdá se, že autoři v knize kladou důraz především na laskavost a otevřenost ve vztahu k sobě i k druhým a na pochopení sebe sama a světa, v němž žijeme. To se promítá do ocenění kultury a našeho každodenního života včetně veškerých maličkostí. Zdá se, že kultura má zvláštní význam právě proto, jak nás formuje. Zřejmě neexistuje nic, co bychom mohli klasifikovat jako vrozenou lidskou přirozenost zcela nezávislou na našem okolí (viz Margaret Mead).

Určitý důraz je kladen také na pojem reinvence kapitalismu, zejména s důrazem na uvažování s ohledem na dlouhodobost a udržitelnost, a to z hlediska kvality, nikoliv pouze z hlediska ceny. Toto je obzvláště zajímavé, když se o tom diskutuje na pozadí původních myšlenek Smithe, Marxe, Morrise, Webera a Durkheima.

Jane Austenová, Platón a jejich pohled na vztahy

Zvláště zajímavý mi přišel také společný pohled na vztahy odvozený z děl Jane Austenové a Platóna(!). Údajně je lepší přistupovat ke vztahům ve snaze, aby se dva doplňovali a zdokonalovali, spíše než s bezvýhradným přijetím druhého. Tento konkrétní přístup je spíše pragmatický a jde ruku v ruce s myšlenkami uvedenými v knize Why You Will Marry the Wrong Person (česky: Proč si vezmete nesprávného člověka), další knize z dílny The School of Life.

Absurdita života

Jednou z věcí, která je na této knize tak přitažlivá, je skutečnost, že jednotlivé myšlenky jsou prezentovány takovým způsobem, že je zřejmá souvislost mezi jednotlivými mysliteli. Tímto způsobem lze například vidět myšlenkovou linii prezentovanou Heideggerem, Sartrem, Camusem (a možná i Nietzschem), v níž si uvědomujeme absurditu života a člověkem vytvořených institucí. Z toho vyplývá, že neexistuje žádný hluboký smysl toho všeho (v rozporu se smyslem daným Bohem). Abychom se ubránili nihilismu takové chmurné perspektivy, musíme najít něco, čím bychom zaplnili tuto nově vzniklou prázdnotu a dokázali najít vlastní smysl, protože pokud tak ve vztahu k sobě samým neučiníme sami, nenajde se už nikdo, kdo to udělá za nás.