Vesmír má také své duchy. Jsou to neutrina a jsou všude

Byl jsem na několika přednáškách Petra Kulhánka v pražském Planetáriu a přečetl od něj jeho předchozí knihu „Jak vznikal svět“. Když jsem proto v knihkupectví uviděl tuto jeho novou knihu, bez váhání jsem po ní sáhnul. A to i přesto, že neutrina mě nezajímají tolik, jako téma Kulhánkovy předchozí knihy. 

Kniha je místy poměrně technická, přesto, že jde stále o populárně naučnou knihu určenou především laické veřejnosti. S ohledem na téma, které mě osobně nemotivuje natolik, abych věnoval větší úsilí pochopení techničtějších pasáží, jsem z knihy nedokázal nejspíš vytěžit maximum. Toto je důvod nižšího hodnocení, byť přiznávám, že to není tak úplně férový přístup. Nicméně každé hodnocení je subjektivní. Čtenář této recenze (pokud se takový najde), nechť laskavě toto vezme v úvahu, pokud by se snad na jejím základě rozhodoval, zda si knihu přečte. 

Petr Kulhánek prokládá výklad o neutrinech osobními (více či méně) vtipnými historkami a svými postřehy a povzdechy o světě. Kniha je jinak psána srozumitelně a čtivě. Čtenáři je vcelku přístupnou formou podáno jakési shrnutí stavu poznání v této oblasti fyzikálního bádání. 

Výzkum neutrin – těchto „malých elektronů“ – je podle všeho ve fyzikálních kruzích populární a slibné odvětví. Obzvlášť velký potenciál vnímám ve vztahu k neutrinové komunikaci. Signál, který není v podstatě ovlivněn žádnými hmotnými překážkami či elektromagnetickým zářením? To zní jako budoucnost.