Na dovolenou s moderním fotrem. Festival toho nejlepšího dovolenkového klišé

„Tam si odpočineš. Vždyť víš, jak jsi teď poslední dobou hodně pracoval!“

„To máš pravdu. Teď jsem fakt docela dřel, zamyslel se.

„Já tě fakt obdivuju. Kde na to všechno bereš sílu?“

„No, to má člověk v sobě. Musíš zatnout zuby a dělat, co je správný,“ Jindřich uznale pokývl hlavou, čímž zřejmě vyjadřoval sám sobě respekt.

Deníčky Moderního Fotra jsem nečetl, jen jsem několik samostatných příběhů občas zachytil na sociálních sítích nebo na původním blogu, který už dnes není funkční. Dovolená s moderním fotrem je proto kniha, ve které jsem se poprvé setkal v ucelené podobě s historkami „Jindřicha“, „Natašy“ a „Čeňka“ (předpokládám, že synátor se také ve skutečnosti jmenuje jinak – proto ty uvozovky).

Celou knihu beru jako nadsázku a „uměleckou hyperbolu“, zejména pokud jde o potřebu do textu zapracovat snad všechna možná dovolenková klišé (ponožky v sandálech, strkání jídla do igelitek atd.), která v mých očích tak trochu podkopávají věrohodnost příběhu. To samé platí také o líčené naprosté neschopnosti „moderního fotra“ Jindřicha.

Navzdory výše uvedeným výhradám nicméně kniha svůj účel splnila, zasmál jsem se pěkně a přelouskal ji na posezení.

„Jindřich nesměle vstal a s igelitkou se nenápadně sunul do sekce pečiva. V ten moment se z různých temných zákoutí začali vynořovat další lidé s igelitkami.“