O velkých otázkách a odpovědích na ně. Tak velkých, že z nich bolí hlava

The Big Picture patří mezi další z řady velice ambiciózních knih. Ústřední téma se točí okolo původu života, smyslu a vesmíru vůbec. Tak nějak podobně jako Stopařův průvodce Galaxií, až na to, že odpověď zde není 42. Kniha je nicméně velmi dobře poskládaná dohromady. Už to je obdivuhodné.

Ačkoliv mne ohromil rozsah a šíře záběru knihy jako takové, líbily se mi více ty části pojednávající o fyzice a vesmíru, než kapitoly věnované evoluci a lidskému vědomí. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že v těchto částech některé odpovědi chybí. Kvůli tomu jsem nabyl pocitu, že příběh mohl jít více do hloubky. Namísto toho v knize najdeme pouhé přijetí toho, že vědomí, smysl a účel jsou čistě fenomény, které vytvořili lidé, aby mohli lépe procházet životem a orientovat se v něm. Přesto toto vysvětlení je z mého pohledu zcela jistě přijatelné.

Poetický naturalismus

Carroll nazývá svůj pohled na svět poetickým naturalismem. Koncepty, které označujeme za vědomí, lásku, svobodnou volbu, ale i např. čas, nebo hmotné předměty, nemusí na té nejzákladnější vrstvě reality skutečně existovat. I v takovém případě, kdy se v těchto případech může jednat o lidské konstrukty, to však neznamená, že tyto nejsou skutečné. Všechny tyto věci a koncepty jsou pro lidi důležité a hrají významnou roli v našich životech. Nemá proto smysl jim upírat skutečnost.

Při čtení knihy jsem musel obdivovat autorův přístup k těmto tématům. A to zejména s ohledem na skutečnost, že jeho primárním působištěm je teoretická fyzika. Ostatně právě kvůli mezioborovému rozsahu mohu všem doporučit jeho podcast – Mindscape.

Závěrem se snad sluší říct, že The Big Picture rozhodně poslouží jako hezký vědomostní rámec či mapa. Kniha může posloužit jako jistá berlička, jak uvažovat o světě a jak se vypořádat s běžnými nástrahami života. Více takových knih prosím.