Rok 2020 v knihách - zknihydohlavy

S A. jsme na konci roku 2020 završili druhý ročník naší čtenářské výzvy. Od malička jsme oba v knihách leželi a hodně jsme četli. Při studiích jsme ale oba přečetli sotva několik knih za rok (kromě učebnic a výpisků na zkoušky). Chtěli jsme to změnit, a tak slovo dalo slovo a vznikla čtenářská výzva. Jde vlastně o soutěž, kdo za rok přečte víc knih s tím, že každý v následujícím roce druhému vybereme jednu knihu, o které si myslíme, že by si ji měl přečíst. O tom, kdo vyhraje to zase tolik není. Jde hlavně o to zase začít číst. A to se podařilo.

Konec roku zároveň vybízí k jisté rekapitulaci. Když se proto ohlédnu za tím, co jsem vloni přečetl, mám radost. Je to pestrá směs z mnoha oborů. Rád bych v tomto příspěvku v každé dílčí kategorii vybral alespoň jednu knihu, kterou doporučuji k přečtení, byť všechny podle mého názoru stojí za to.

Přírodní vědy

V této oblasti je toho opravdu hodně, co mě zajímá a fascinuje. Od kosmologie a astrofyziky, kvantové mechaniky, přes neurovědy až po evoluční biologii. Přečetl (poslechl) jsem The Big Picture od Seana Carrolla (autora Mindscape Podcast), Jak vznikal svět od Petra Kulhánka (českého astrofyzika, na jehož přednášky v pražském planetáriu velmi rád chodím), Conscious od Annaky Harris o tom, co je to vědomí (spoiler alert: pořád vlastně nevíme), Řád času od Carla Rovelliho o tom, co je to vůbec čas, dále The Case Against Reality od Donalda Hoffmana o tom, zda svými smysly vnímáme skutečnou objektivní realitu, Lost in Math od Sabine Hossenfelder o krizi vědecké metody v teoretické fyzice a Series of Fortunate Events of Seana B. Carrolla (jmenovec výše uvedeného S. Carrolla) o obří roli náhody v našich životech.

Byť je to velmi těžké vybrat pouze jednu z výše uvedených knih, musím doporučit Řád času. Jde o krásnou knihu o velkých otázkách a tématech, přesto však podaných velmi stravitelnou a poetickou formou.

Ekonomie a lidské chování

Přesto, že jsem vystudoval právo a právem se živím, ekonomie mě vždy zajímala. Nutno ovšem dodat, že jsem v ní nikdy nevynikal – za celou svou cestu Právnickou fakultou jsem opakoval pouze jedinou zkoušku, a to zkoušku z ekonomie, a to hned dvakrát. Lidské chování přitom v ekonomii leží v samotné jádru (tedy alespoň pokud jde o rakouskou ekonomickou školu). Teorie her a psychologie nabízí zajímavou sondu právě do motivů lidského chování a tedy velmi souvisí s ekonomií. Právě ona provázanost všeho je něco, co mě neskutečně baví.

V této kategorii jsem přečetl Ekonomii dobra a zla od Tomáše Sedláčka, vynikající spojení ekonomie, filozofie a teologických témat, The Price of Tomorrow of Jeffa Bootha o dopadu technologií na globální ekonomiku a finanční systém, Sílu zvyku od Charlese Duhigga o roli zvyků v lidském chování, The Evolution of Cooperation od Roberta Axelroda o výhodách spolupráce, Everybody Lies od Setha Stephens-Davidowitze o rostoucím významu velkých dat a jejich využití při vysvětlování a v mnoha ohledech i předvídání lidského jednání, dále Ekonomické bubliny od Dominika Stroukala o roli peněz v hospodářských cyklech a na závěr Outliers od Malcolma Gladwella o práci, úspěchu a genialitě.

I v této kategorii je velmi těžké a bolestivé vybrat jen jednu z uvedených knih, ale pokud to nejde jinak, pak doporučuji Ekonomii dobra a zla. Jde myslím skutečně o velké dílo, které spojuje poznání z několika oborů a nabízí mnoho podnětů k zamyšlení.

Bitcoin a technologie

Ačkoliv o Bitcoin jsem se zajímal především z ekonomické perspektivy, dovolím si jej zařadit do zvláštní kategorie společně s technologiemi. Bitcoin je totiž v konečném důsledku víc než cokoliv jiného právě novou technologií. Technologií peněz.

Kromě nespočetného množství podcastů, které jsem letos o Bitcoinu naposlouchal, jsem přečetl (naposlouchal) knihu Bitcoin: Sovereignty through Mathematics od Knuta Svanholma, ódu z pera bitcoinového maximalisty, Bitcoin Billionaires od Bena Mezricha o dvojčatech Winklevossových a jejich příběhu, Human Compatible od Stuarta Russella o umělé inteligenci a výzvách, které přináší a Permanent Record od Edwarda Snowdena, jeho autobiografické dílo o tom, jaký internet byl, jaký je a jaký by měl být.

Aniž bych se chtěl zbytečně opakovat, prosím čtenáře, aby považoval za samozřejmé, že i zde rozhodně stojí všechny uvedené knihy za přečtení. Pro účely tohoto příspěvku nicméně doporučuji Permanent Record jako reálný příběh, který donutí otevřít oči stejně jako se ohlédnout zpět a zavzpomínat na internetové začátky.

Filozofie

Filozofii nevnímám jen jako velké přemítání o ničem zcela odtržené od reality. Naopak ji vnímám v těsné návaznosti snad na všechny výše uvedené kategorie. Na střední škole mě filozofie v rámci základů společenských věd vždy zajímala, což mi už zůstalo. Otázky jako, co je to spravedlnost, dobro, smysl života a další mne proto pronásledují neustále.

Letos jsem přečetl 21 lekcí pro 21. století od Yuvala N. Harariho o výzvách, které pro lidskou společnost přináší 21. století, Code of the Samurai od Thomase Clearyho, převyprávěný starodávný kodex chování japonských samurajů, Karlaze od Tomáše Gavlase o ničem menším než o smyslu života a Spravedlnost: Co je správné dělat od Michaela Sandela, velmi přehledné a povedené shrnutí základních filosofických proudů morální filozofie.

Zároveň do této kategorie rovněž řadím Nasadit vlastní kůži a Antifragile od Nassima N. Taleba o pravděpodobnosti, morálce nasazování vlastní kůže, fragilitě a antifragilitě. Činím tak ale s výhradou, že jeho knihy je velmi těžké zaškatulkovat do jakékoliv kategorie. Mohly by být lehce zařazeny do všech zde uvedených kategorií, vnitřně mi však přijde, že sem se hodí nejvíce.

Nasadit vlastní kůži je rovněž i mé doporučení v této kategorii. Podobně jako Ekonomie dobra a zla, jde o široké dílo, které kombinuje (morální) filozofii, ekonomii, náboženství, historii s matematikou a statistikou (pravděpodobností). Jednoznačně jde podle mého názoru o něco, co by si každý měl přečíst, pokud jsou mu tato témata blízká. A to navzdory poněkud svéráznému stylu Taleba.

Umění a beletrie

Rozhodl jsem se spojit tyto kategorie dohromady, protože jsem z každé z nich nepřečetl tolik knih, aby to vydalo na kategorii samostatnou. Zároveň si myslím, že obě kategorie jdou dohromady, neboť beletrie se také často označuje jako krásná literatura a k umění má proto velice blízko.

Přečetl (poslechl) jsem Prašinu od Vojtěcha Matochy, celkem povedenou dobrodružnou knížku ve stylu Rychlých šípů, Dobrý člověk ještě žije od Romaina Rollanda o neutuchajícím optimismu, se kterým lze přistupovat k životu, Kódování paměti od Lynne Kelly o pravěkých kulturách, jejich monumentech a paměťových palácích, The Machine Stops od E.M. Fostera o dystopické společnosti závislé na technologiích á la Matrix (nutno dodat, že The Machine Stops je z roku 1928!), Leonardo da Vinci od Waltera Isaacsona, vynikající biografii Leonardova génia, Malé ženy od Louisy May Alcott, dnes již klasický milý příběh z života rodiny Marchových a Carpe Jugulum od Terryho Pratchetta ze série Úžasné Zeměplochy o upírech z Überwaldu a Bábi Zlopočasné.

Doporučení z této kategorie patří Kódování paměti. Vždy jsem o pravěkých kulturách uvažoval jako o primitivních neandrtálcích, ze kterých jsme se vyvinuli my, dnešní lidé schopní velkých věcí. Tato kniha mne ale donutila toto přehodnotit. Je fascinující si představit, že pravěké kultury byly schopné vybudovat něco, jako je Stonehenge a ještě úžasnější je zjištění, že tento a jemu podobné další monumenty sloužily jako paměťové paláce k uchování informací a jejich předávání z generace na generaci. Jak moc se musel lišit způsob práce s informacemi v pravěkých orálních kulturách od našeho způsobu nyní.